Příchod nových sirotků a odjezd

V pondělí jsem původně chtěla odjet do Mbey a přenocovat tam před mou cestou do Dar es Salaama, ale s příchodem tří nových sirotků do Mahanga bylo ještě potřeba něco zařídit, tak jsem do Mbey jela jen na otočku a domluvila si, že mi na druhý den autobus do Daru zastaví ráno v Mswiswi (sousední vesnice Mahanga). V Mbey mně učitel z Ilenge předal 3 sirotky z jejich vesnice, o kterých jsem už psala – Dornadii, jejího bratra Adena a Vailet. Každý z nich v ruce nesl jen malou tašku. Bylo mi opravdu velmi líto vidět tyto děti, jak si nesou v jedné malé tašce celý svůj dosavadní život a s důvěrou a vděčností se vydávají na cestu. A to mi pak ještě sestra říkala, že si myslí, že i tyto věci jim nakoupil učitel, který je doprovázel. Je to opravdu velmi dobrý člověk, který měl o ně velkou starost a jen díky němu se vše rychle vyřídilo s jejich přestupem do jiných škol. Dornadie tak může téměř hned začít chodit do vedlejší vesnice na střední školu a menší děti na základní školu v Mahangu. Když jsem jeden večer seděla v kapli a přede mnou seděli sirotci jak kuřátka, přemýšlela jsem o nich a o tom, jak jsou na světě sami. A ten večer bylo čtení z bible z Matoušova evangelia o tom, aby se všichni vyvarovali ublížit těmto maličkým, protože jejich andělé jsou stále v blízkosti Otce. Tak jsem nabyla jistotu, že ten, kdo se o ně stará je samotný Bůh a věřím, že si může použít i nás, celé sdružení Bez mámy i všechny jejich dárce  jako své nástroje.

V Mahangu již všichni vyhlíželi nové kamarády a velmi pěkně je přijali mezi sebe. Vytáhli jsme balón a šli si zakopat. Učitel o Dornadii říkal, že je velmi dobrá ve fotbale. Když jsem to říkala klukům, tak mi Abu tvrdil, že on je určitě lepší. Tak jsme udělali dvě družstva a jedním kapitánem byl Abu a druhým Dornadia. Nakonec vyhrálo družstvo Dornadie J. Ale byl to jen první zápas.

Pak už nastala ta nejsmutnější část - a to loučení. Tento rok se mi opravdu velmi těžko odjíždělo a bylo mi líto, že tam s klukama nemůžu zůstat déle. Sestry mi smažily na cestu „sušenky“ a kluci „křepčili“ (tancovali) a vyváděli spoustu taškařic. Přišla se rozloučit řada známých a posílali dopisy a pozdravy pro všechny přátele z ČR.

Ráno jsem pak musela vyrazit velmi brzy. Motorka pro mě přijela o víc jak hodinu dříve. Když jsem však potřebovala opravdu odjet, nebyla k nalezení J. Nakonec jsem ale vše stihla. Večer jsem pak po celodenní jízdě autobusem dorazila do Daru. Následující den jsem pak s naší kamarádem Danem vyrazila na výlet na motorce. Jeli jsme navštívit několik místních malířů tingatinga v okolí. Taky jsem se zastavili v městečku Bagamoyo, kde v minulosti býval trh s otroky. Večer jsme poseděli s krajany v hospůdce u Tanzánského piva. Pak už mě opravdu jen čekala dlouhá cesta domů. Tentokrát se mnou dorazily i všechny moje zavazadla J.