Poslední dny

Na konci pobytu jsem se již nedostala na internet, takže mě při psaní závěru blogu již nehřeje africké slunce, ale doma teplo kamen J.  Poslední pátek jsem dopoledne strávila s dětma ve školce. Po té jsem ještě objela na kole školy v Simike a Mahangu, rozloučila se a podívala se, jak pokračují práce na zastřešení školky. V sobotu jsme pak po práci na poli hráli s klukama různé hry, učili se, dováděli…. Po vydatných deštích už nebyla ani památka. Naopak přišlo pěkné vedro a sucho a problémy s vodou. Některé světlé oblečení, které jsem si potřebovala vyprat, získalo po praní hnědý nádech, protože byla k dosažení pouze pořádně hnědá voda.

Na neděli jsme pak naplánovali výlet do nedalekého městečka Igurusi. Tam nás  po mši (která tentokrát trvala 3 hodiny, protože byl svátek) pozval k sobě domů na televizi jeden náš známý člověk. Tak jsme nakoupili sodu a usadili se u něj na zem před televizi. Ač se na to kluci velmi těšili, ti nejmenší brzy usnuli. A není se čemu divit. Každý den chodí ještě za šera pěšky docela dlouhou cestu do školy, v polední přestávce se vrací na oběd a znovu jdou do školy, ze které se vrací kolem čtvrté hodiny. A pak jdou většinou pracovat na pole, perou si oblečení a mají různé povinnosti v domácnosti. Na společné hry a učení nám pak zbývá večer. Kluci jsou oproti dětem u nás velmi samostatní a soběstační.

Kdo četl v blogu o mém strachu z pavouků, tak pochopí, že jsem na této návštěvě prožila „horkou“ chvilku. Něco mi spadlo na hlavu a když jsem to setřásla na zem, zjistila jsem, že to byl několikacentimetrový pavouk! Tak jsem ho jen taškou odšoupla dál. Sice jsem nekřičela, ale ještě teď mi vzpomínka na to je velmi nepříjemná. Cestu do Igurusi jsme kombinovali pěšky, jízdou  v dala dala (místní minibus) a nazpět  nakonec i na motorce, protože kluci byli velmi unavení a chtěli jsme toho ještě hodně stihnout. Tak jsem vyzkoušela, že na motorce se dá jet i ve čtyřech J. V Mahangu jsme pak společně vařili pudink a den jsme zakončili různými hrami.