Galula

Ani další den nezačal léle. Představená sester mama mkuu nám nabídla, že nás do Galuly vezne, protože tam dnes jede. Ráno volala, že se zdrží. Tak Chris začal opravovat auto. Bylo i lepší jet vlastním autem, protože by bylo velmi těžké se dostat zpět. Minulý rok jsme v Galule čekali několik hodin, než nás vzal jeden náklaďák. Vypadalo, že se oprava auta zdaří, takže jsme mama mkuu nechali odjet. Nakonec po několika dalších komplikacích Chris sehnal jiné auto a po poledni jsme vyrazili do Galuly. Co se mi tady líbí je, že ve chvílích kdy už Evropan ztrácí trpělivost a je nervózní, tady lidé vypadají v pohodě a pořád se smějí.

Cesta do Galuly vypadala ještě hůře než minulý rok. Na konci se nám zdálo, že se cesta do Galuly prodlužuje a nikdy tam nedojedeme J. Už při příjezdu jsme viděli, že vevesnici došlo k dalším sesuvům půdy. Naštěstí neohrožují přímo školu. Jen musí přesunout příjezdovou cestu. Ve škole jsme si prohlédli hlavně školku, kde v minulém roce z peněz partnerské školy z Dubňan dělali podlahu, vnější i vnitřní omítky, dveře a osadili okna. V letošním roce se žáci z Dubňan rozhodli,že jim pomůžou budovu dokončit. Domluvili jsme se tedy na tom, co je potřeba udělat. Do pondělí nám předloží, kolik to bude stát a s ředitelem školy se dohodneme, co přesně se bude dělat.

Při cestě zpět jsme potkali mama mkuu, která teprve s plně naloženým autem jela do Galuly. Ještě štěstí, že jsme ráno její nabídku svezení nevyužili. To bychom nic nestihli. Takže nakonec den dopadl dobře – zařídili jsme, co bylo potřeba a zvládli jsme cestu tam i zpět. Na konec  jsme si udělali radost a na zpáteční cestě jsme si koupili vrchovatě naložený kbelík manga, které prodávaly ženy u cesty. Stál nás asi 26 Kč. Tak jsme si z něj večer udělali výborný juice J.

Dnes (v sobotu) se chystám do Mahanga. Už se těším,že se o víkendu budu věnovat klukům. V pondělí se pak chystíme do škol v Mahangu a Simike.