Události z Mahanga

Opět mám zprávy o naší známé Elise z Mahanga. Tentokrát ale ne dobré. Postihlo ji další neštěstí. Jeden večer jí začala hořet střecha. Naštěstí jsou zde v poslední době silné deště, takže střecha byla navlhlá a s pomocí sousedůse ji podařilo uhasit. Už během následujícího dne jí vesničané pomohli domek znovu zastřešit.

 Centrum pro sirotky: Pomalu se seznamuji s novými kluky. Spolu s nima tady bydlí patron Josef a myslím, že je jim dobrým vzorem. Jako kuchařka je tady starší paní Veronika, která vypadá velmi dobrosrdečně a chová se jako jejich babička. Když jsem donesla omalovánky, tak nejen kluci, ale i Josef a babička Veronika dlouhou dobu seděli a společně vymalovávali. Jinak kluci jsou vděční za každou chvíli, kdy se jim věnuju a něco společně děláme – čteme, počítáme, hrajeme si...Bohužel je toho tento rok hodně a jsem pořád jednou nohou někde na cestě.

Velkou událostí pro Mahango byla návštěva biskupa. Díky tomu se do Mahanga sjelo spousta lidí i z okolí a v kostele bylo plno. Babu prohlásil o jednom našem sirotkovi  Jamesovi, že mu říká biskup, protože dobře čte. Taks i ho biskup hned vyzkoučel, jestl by mu takový úřad slušel. Já jsem díky této návštěvě byla ušetřena proslovu před ostatními, ale jen do další neděle J.

Další téma: pavouci. V minulém roce se zabíjení pavouků neosvědčilo, protože se objevovali stále noví. Proto se tento rok snažím pavouky ignorovat. Kdo mě zná, ví, že je to pro mě opravdu těžké. Jednoho velkého jsme se pokusila „zmrazit“ českým repelentem. Zřejmě úspěšně, protože neopouští své místo J.

Popis jednoho dne: Pondělí bylo docela rušné a dlouhé. Dopoledne se konala schůze v Utengule. Šlo o „okrskovou“ schůzi všech obecních rad s vedoucím tohoto okrsku. Zahrnuje to několik vesnic z okolí včetně Mahanga a Simike. Tato schůze se koná jednou za 3 měsíce. Protože jsme řešili v Simike problémy ve spolupráci školy a vesnice, byli jsme na tuto schůzi pozváni. Opět jsme spolu s Chrisem a sestrou Epifanií představovali  sdružení Bez mámy a jeho působení. Tady jsme strávili celé dopoledne.

Na schůzi byl i ředitel místní základní školy, který nás oslovil, zda bychom i pro jejich školu mohli najít partnerskou školu v České republice. Takže naše další esta vedla do školy v Utengule, abychom si ji prohlédli, nafotili a zjistili jejich největší potřeby. Pomoc jsme však slíbit nemohli. Ředitel nás ujistil, že se bude každé ráno modlit, abychom pro ně partnerskou školu našli J. Pak nás pozval na oběd do místní „restaurace“. Myslím, že by se tady řada lidí od nás nenajedla, ale nám chutnalo.

Další zastávkou byla škola v Simike, kde se domlouváme na pokračování projektu v příštím roce, a škola v Mahangu, kde jsme nafotili, jak pokračují práce na zastřešení školy a dolaďovali finance.

Tento den mě čekalo také malé překvapení. Šla jsem do sousedního Mswiswi nabít mobil a baterku do foťáku a když jsem chtěla platit, tak mi místní „nabíječ“ odvětil, že nic nechce, protože Chris je jeho přítel. A na cestě do Mahanga mi zastavila motorka a v Mahangu, když jsem chtěla platit, tak mi řidič odpověděl stejně, že mé peníze nechce a ať mi Bůh žehná. Sestry tomu nechtěly věřit, protože běloch je přece ten, který má peníze...

Před setměním jsem ještě stihla jít s klukama na pole. Hned na začátku rýžového pole jsem utopila své žabky. Když jsem to pak psala domů, tak mi odpověděli, že aspoň budu nosit pořádné boty. Nevěděli, že jsem se pak naopak brodila v poli naboso. Společně s klukama na poli pracuje i jejich patron Josef a sestry, což je moc fajn. Kluci se u práce docela dobře baví a to i zpěvem a „křepčením“(jinak ten jejich tanec nemůžu nazvat). Domů jsme se pak vraceli za tmy zastříkaní až za ušima. Nu a večer se pak kluci pustili do psaní dopisů pro jejich sponzory. Byla to docela fuška. U některých nových kluků v sirotčinci je vidět, že budou potřebovat s přípravou do školy pomáhat, protože nezvládají  učivo odpovídající jejich věku. Z dopisů mě docela pobavilo, že někteří psali, že se rádi dívají na televizi. To ale nevypadá jako u nás, protože tady ani není zavedená elektrika. Televizi tak můžou příležitostně zahlédnout v některé vedelejší vesnici.